O mně

Z dob mládí si vybavuji silný dojem, který ve mně zanechal odsvěcený jezuitský kostel zářící zašedlou a ušlechtilou bělobou strohosti. Nejde o verbální paradox, ale moment imaginace. Tehdy, a dnes již vím proč, jsem se cítil poněkud zaskočen.

Dále vjem vůní, které si pamatujete celý život. Vůni dřeva borovice, kterou skrz katr prohání můj prastrýc, vnímám stále. Obráběním exotického dřeva naopak žádné voňavé romantiky docílit nelze. Možná se nám i tímto příroda snaží něco sdělit.

Nevím, zda za příčinou jakéhosi nutkání či potřeby práce se dřevem nestojí třeba někdo z mých předků, kteří v období baroka vytvářeli krásné hudební nástroje. Ti další, co přišli do Čech z jiného směru, byli zase nositeli jména, které se dá do češtiny volně přeložit jako „Dláto“…

Možná a snad i právě proto dělám to, co dělám.